Yoggies: U kvality jsme neuhnuli, právě na ní dnes stojí náš byznys

Během deseti let vyrostla z domácí výroby pro jednoho psa firma s vlastním vývojem a výrobou, e-shopem a zhruba 230 partnerskými prodejnami. Dnes už její majitelé neřeší, jestli pro produkty existuje trh, ale jak růst dál, aniž by slevili z toho, na čem jejich podnik vznik. A také jak firmu, která dlouho stála na zakladateli, postupně připravit na převzetí další generací.

Všechno začalo jedním psem

Kdybyste měli vznik Yoggies vystihnout jedním konkrétním momentem, byl by to pořád příběh vašeho labradora Roxyho?

Jiří Švihálek st.: Absolutně. Ten příběh se s námi potáhne tak dlouho, dokud ve firmě bude působit naše rodina. Roxy se na procházce otrávil a bylo to tak vážné, že málem nepřežil. Podařilo se ho zachránit, ale zůstaly mu velké problémy se zažíváním.

Nejsem veterinář ani vývojář, mám hotelovku. Jednou mě ale napadlo udělat pro něj vlastní jogurt. Ne pro psy obecně, opravdu přímo pro Roxyho. Ze začátku to byl čistý pokus omyl. Pak se ukázalo, že podobné problémy mají i psi kolem nás. Dal jsem jogurt sousedovi, ten ho dal někomu dalšímu a začalo se to šířit. Tehdy jsem si poprvé řekl, že by z toho mohl být zajímavý byznys. Samozřejmě s počáteční naivitou, že jogurty pro psy bude kupovat celý svět. Vystřízlivění přišlo poměrně rychle.

Na kvalitě jsme neslevili

Kvalitu dnes deklaruje prakticky každá značka. Co konkrétně znamená u vás?

Jiří Švihálek st.: Spousta firem píše na pytel s krmivem totéž co my. Rozdíl je ve vlastním vývoji a hlavně v tom, že jsme neuhnuli z toho, co jsme si na začátku nastavili.

Když jsem viděl, jak se vyrábějí běžné extrudované granule, řekl jsem si, že takhle to dělat nechci. Chtěl jsem co nejpřirozenější cestu, takže jsme šli do lisování za studena. Pak jsem si vymyslel další komplikaci: chtěl jsem mít probiotika přímo v granulích. Kvůli tomu musíme vyrábět při teplotách do 40 stupňů.

To samozřejmě něco stojí. Když porovnáte nákladovost našeho produktu s běžnými granulemi, u těch ostatních jste zhruba na třetině. A je tady i kratší trvanlivost. My jsme začínali na osmi měsících a dnes jsme na dvanácti, zatímco jiné granule vydrží dva roky i déle.

Kdyby za mnou přišel investor a řekl, že potřebujeme zvýšit marži, právě u kvality bych řekl ne. Můžete koupit levnější suroviny, ale často pak nemají potřebnou výživovou hodnotu a fungují hlavně jako plnidlo. A přes to u nás nejede vlak.

Největší riziko? Když marketing předběhne produkt

Co vás dnes na trhu ohrožuje nejvíc?

Jiří Švihálek st.: Za mě jsou to pseudoznačky, které žijí hlavně z marketingu. V tomhle segmentu je obrovský prostor pro zavádějící komunikaci. Chovatel chce dát psovi to nejlepší a snadno uvěří někomu, kdo mu to dokáže dobře prodat.

Jiří Švihálek ml.: Vstup do pet foodu dnes není až tak složité. Když máte nějaké peníze, můžete si nechat vyrobit několik tun granulí, dát na ně vlastní značku a s dostatečným marketingovým rozpočtem je velmi dobře odkomunikovat. Problém je v tom, že pes vám neřekne, jestli mu krmivo sedí. Poznáte to až postupně na srsti, zubech, trávení nebo dalších ukazatelích. Zákazník proto nemá okamžitou možnost porovnat, co je skutečně lepší a co horší. A tím větší sílu má samotný marketing.